Nejčastější chyby při zpracování

 

Statistickým zhodnocením zjištěných vad aplikovaného materiálu, které provádí naprostá většina dodavatelů materiálů pro povrchové úpravy, bylo zjištěno, že cca 95 % vad je způsobeno nesprávným použitím materiálu, nesprávnou technologií aplikace nebo nevhodným a nedostatečně připraveným podkladem. Zkušenosti dodavatelů jsou v tomto směru shodné – povrchová úprava je finální operace, případné vady nelze další operací schovat. Navíc zde silnou měrou působí mentalita provádějících pracovníků, kteří automaticky nepřipouštějí pochybení ze své strany a vinu okamžitě hledají na straně materiálu.

Z těchto důvodů je nutné si připomenout nejčastější chyby při zpracování materiálů düfa, které jsou přiměřeně použitelné i pro odpovídající výrobky jiných firem – ve většině případů jde o

obecně platné fyzikální, chemické a jiné mechanismy.

 

 

 

·         vodouředitelné materiály nesmí při skladování zmrznout a neměly by být skladovány ani při teplotách pod +5 ^oC. Porušení těchto požadavků má za následek poškození vnitřní struktury materiálu a následně jeho nestandardní chování při aplikaci a zhoršení funkčních vlastností.

·         každý materiál by měl být před aplikací řádně promíchán a zhomogenizován. Vznik nažloutlé průhledné vrstvy kapaliny na povrchu zejména malířských disperzí při delším skladování je standardním jevem a neznamená vadu materiálu. Obdobně, zvláště u akrylátových barevných laků, může vlivem skladování docházet k mírnému sedání některých barevných pigmentů – takový materiál má po otevření plechovky zdánlivě jiný barevný odstín, než je deklarovaný. Promíchání omítkovin, i barvených, před aplikací má mimo homogenizace i další důležitou funkci – čerstvě promíchaná omítkovina se podstatně snadněji aplikuje.

·         pro případné ředění materiálu je nutné použít prostředku uvedenému na obalu výrobku nebo v technologickém listu. Nahrazení např. doporučeného ředidla českým produktem může mít za následek poškození ředěného materiálu, nebo vznik vad při zasychání.

 

 

 

·         obvyklou chybou při aplikaci nátěrů na omítky a beton je nedostatečné vyzrání podkladu a jeho zvýšená vlhkost. Na tyto jevy je zvláště citlivá silikátová barva. Dobíhání chemických reakcí v omítce a nadměrná vlhkost může mít negativní vliv na barevnost aplikovaného nátěru a jeho přídržnost – výsledkem mohou být barevné mapy, fleky, olupování nátěrů, vznik puchýřů na nátěru ( nebo syntetických omítkách ) a další vady. S nevyzrálou omítkou úzce souvisí i vznik prasklinek podkladu, které následně poškozují i aplikovanou barvu či omítku.

·         prasklinky podkladu, kterých si nikdo dříve nevšiml, se mohou často projevit až po několika týdnech po aplikaci nátěru. Typickým případem je tmavá břízolitová omítka, v které prasklinky nejsou vidět. Po přetření bílou barvou a možném zkopírování prasklinky dojde po čase k zaprášení lomové hrany a tím se prasklinka "objeví".

·         olupování nátěru na omítce je obvykle způsobeno přítomností nedržících nebo sprašujících starých nátěrů nebo vápna, případně nesoudržností povrchu omítky. Podstatnou roli hraje i nadměrná vlhkost podkladu.

·         vlhkost, zdegradované staré nátěry a fermež jsou nejčastější příčiny defektů při nátěrech dřeva.

·         Nedostatečné zpenetrování podkladu nebo úplná absence penetrace může v některých případech způsobit sprašování nátěru ( např. Ajeto ). Stejná vada může být způsobena i nadměrným naředěním barvy vodou.

                                      3.strana

 

·         velmi důležité je dodržení minimální +5 ^oC teploty při aplikaci a zasychání – pod touto teplotou jsou filmotvorné složky nefunkční a dochází k vážným estetickým i funkčním defektům

·         standardem by mělo být i průběžné promíchávání materiálu během aplikace – zejména u řídkých materiálů ( Holzlasur ).

·         častou vadou je nadměrné naředění materiálu pro aplikaci, zejména interiérových a fasádních barev. Je nutné si uvědomit, že ředěním barvy nad povolené hodnoty dochází mimo jiné ke snížení kryvosti nátěru a aplikaci tenčích vrstev, které nemohou mít dostatečný ochranný účinek – výsledkem je snížení životnosti povrchové úpravy a možné estetické vady.

·         v případě aplikace barevných a transparentních laků vzniká mnoho vad vlivem nedostatečného proschnutí předcházejících vrstev, které se projeví vznikem puchýřů či deformacemi povrchu laku. Deformace povrchu a  vznik matných nebo mléčně zbarvených ploch ( Acryl Holzsiegel ) může být též v přímé souvislosti s možným prouděním studeného nebo vlhkého vzduchu

      ( větrání průvanem ) kolem prosychajícího povrchu – náchylnější jsou v tomto směru            vodouředitelné materiály.

·         pomalé schnutí podlahových laků, zejména Parkettlacku, je obvykle způsobeno aplikací příliš silných vrstev, což je nežádoucí i z pohledu výsledné tvrdosti nátěrového filmu. V případě Parkettlacku je v případě pomalého zasychání chybou zbytečné zvyšování teploty v místnosti – vzhledem k obsahu polyuretanu je vhodnější zvýšení vlhkosti vzduchu v místnosti.

·         Styroporkleber nedrží – nejčastější chybou je aplikace malého množství lepidla ( např. natření štětcem, … ). Pro správnou funkci je nutné aplikovat vrstvu v tloušťce min 3 ( lze bodově nebo zubovou stěrkou ). Po přitlačení desky k podkladu je ihned zajištěna dostatečná lepící síla, která desku udrží do doby zaschnutí lepidla.

 

Na závěr je možné připojit stručný přehled nejčastějších vad a jejich možných příčin. Je však nutné si uvědomit, že o příčině vzniku vady a následně výběru způsobu jejího odstranění nelze odpovědně rozhodnout bez podrobného posouzení přímo na místě – v těchto případech je vhodné využít nabídky technického servisu společnosti Meffert ČR.

 

 

• Nejčastější chyby při zpracování
• Dotazy a odpovědi